Druhý den třídenní cesty patří nerozdílně nám, a tak ho využijeme do posledního kilometru. Čeká mě 385 kilometrů hor, zatáček a proměnlivých nálad krajiny. A na závěr nádherná jízda podél almerijského pobřeží vstříc zapadajícímu slunci.
Vydáme se na jih již známou výpadovkou GR-30 a na výjezdu 12 sjedeme na východ na A-395. U Los Pilinos to pak bereme severněji na A-4026. Cesta začne stoupat a u Quéntaru přicházejí první vytoužené zatáčky – dnes jich bude požehnaně. Po zhruba pětadvaceti kilometrech se po pravé straně otevře Embalse de Quéntar, přehradní nádrž vybudovaná v 70. letech jako klíčový zdroj pitné vody pro Granadu. Tyrkysová hladina sevřená suchými svahy a ostrým světlem Andalusie nabízí několik velmi scenických vyhlídek – ideální místo na první fotku dne.
Pro méně zkušené a opatrnější motorkáře stojí za upozornění jedna místní realita: krajnice jsou tady, na rozdíl od perfektní vozovky, často zrádné. Štěrk, kluzké oblázky, kamení a ostré přepady okraje silnice znamenají, že zastavení je dobré si opravdu „nachystat“. Jinak se může stát, že vyhlídku prostě jen projedete.
Pokračujeme dále na východ v nadmořských výškách kolem 1 000 m n. m. až do města La Peza, kde A-4026 nenápadně přechází v A-325. Po pravé straně se otevírají široké výhledy na Sierra Nevadu – bližší vrcholy kolem 1 400 metrů, ty vzdálenější sahající téměř ke třem a půl tisícům. Silnice nás dovede na severní okraj Guadixu, kde najíždíme na rychlou A-92 a míříme k městu Baza. Odtud sjíždíme na A-334 směrem na Caniles.
Rychlé tankování a na doporučení pumpaře krátká zastávka v místní hospodě u cesty, kde se právě sešla celá dědina na oběd. Nikdo nemluví anglicky, ale nakonec mám tříchodové menu za 14 eur – včetně rizota s chobotnicí a dezertu. Atmosféra těchto zapadlých hospod pro místní je jednou z věcí, kterou si na cestách nenechte ujít.
Pokračujeme po A-334 do Purcheny. Silnice znovu stoupá a v Olula del Río odbočujeme na A-349. Tady začíná skutečný zatáčkový Luna Park – rytmus, který vás vtáhne a nepustí. Sjíždíme dolů k Tabernas, napojujeme se na N-340A a vzápětí na rychlou A-92. Po napojení na N-340A lze udělat krátkou zajížďku opačným směrem do stylové restaurace Route 66 na perfektní kávu, případně mrknout na známý okruh Circuito de Almería.
Po A-92 letíme jižním směrem až k výjezdu 382, kde sjíždíme na Gádor a pokračujeme západně po A-348. Zatáčky jsou znovu štědré a po pravé straně nás doprovázejí velehory, které jsme ráno objížděli z opačné strany. U města Cádiar odbočíme na A-345 a zahájíme dlouhý sestup k pobřeží – stále v horách, stále v nekonečných zatáčkách. U Albondónu se s námi hory loučí poslední nadílkou utažených vraceček.
Jsme u moře. Ignorujeme dálnici a volíme starou N-340 vstříc zapadajícímu slunci, které se odráží v klidné večerní hladině. Tenhle finální úsek je čistou odměnou na závěr dne. Pokračuji až do Motrilu a náhodně volím hotel na pobřeží v Salobreñi. Hotelů je tu dost a nocleh s výhledem na moře není žádný problém. Druhý den končí přesně tak, jak má – tichem, solí ve vzduchu a pocitem, že dnešek stál za každý kilometr.
Itinerář máte na tomto odkaze: https://mapy.com/s/novamanoco
Black Bike Company 
Napsat komentář