242 km, ca 3,5 hodiny.
Celý tento den se nese v duchu útěku před spalujícím horkem předchozího dne. Předpověď na dnešek připomíná horkovzdušnou troubu. Musím vypadnout opravdu co nejdříve. Trochu mě to mrzí – přál jsem si uvolněný cestovní den.
Prvních necelých 70 kilometrů chvátám na východ až do La Puebla de Cazalla po dálnici A-92. Zde rychle dotankuju a stáčím to na jih po SE-458. Cesta vede relativně otevřenou, vyprahlou krajinou. Po přibližně 90 kilometrech odbočuju doleva na A-406 směrem na východ.
Vlevo u křižovatky míjíme nenápadné, ale historicky cenné místo – Dolmen de las Encarnaciones. Jde o megalitickou hrobku z doby bronzové, starou více než čtyři tisíce let. Je schovaná stranou hlavních tras, bez davů a bez pozlátka – jen ticho, kameny a pocit, že tudy lidé putovali dávno před námi.
Cesta začíná stoupat do kopců a spolu s ní stoupá i teplota. Závod s extrémním počasím nabírá na obrátkách. Míjíme Villanueva de San Juan, pokračujeme dál a u křižovatky se SE-9233 to bereme na jih k Algámitas. Odtud volíme SE-488 směrem k napojení na A-384. Situaci komplikují opravy – štěrk, přerušený asfalt, zpomalení tempa.
Odbočujeme doleva a stoupáme k nejvyššímu bodu trasy, městečku Almargen. Tady mě dohání spalující vedro. Teplota překračuje 40 stupňů. Nohy se mi doslova zapékají v botách. V uzavřené helmě je horko, ale otevřený visor situaci ještě zhoršuje – do obličeje fouká suchý, rozpálený vzduch jako z fénu.
Odbočujeme na jih na SE-7404 a s blížícím se Cañete la Real přichází nečekané vítězství nad horkem. Za hřbetem Cerro de las Carboneras se do vzduchu skokově vrací vlhkost a teplota padá k příjemným 33 stupňům. Tento nenápadný horský masiv funguje jako přirozená klimatická bariéra – zadržuje suchý vnitrozemský vzduch a vpouští sem svěžejší proudění od Atlantského oceánu. Stres opadá a cestu si začínám znovu skutečně užívat.
Nad městečkem se tyčí Castillo Medieval de Cañete la Real, pevnost z 13. století, vybudovaná na strategické hranici mezi křesťanským a muslimským světem. Dneska ale o návštěvě nemůže být řeč.
Pokračujeme po MA-6401 ke křižovatce s A-367 a odbočujeme na tuto kvalitní, rychlou silnici na severovýchod. Na křižovatce s A-357 to bereme vlevo a pak skoro hned doprava na A-7286 a znovu doprava na Acceso Norte. Tady je možné zastavit na nádherné vyhlídce Mirador de los Tres Embalses, odkud se otevírá panoramatický pohled na tři přehrady – Guadalteba, Guadalhorce a Conde de Guadalhorce, klíčové vodní zásobárny celé oblasti.
Já ale zastavuji o kousek dál – na svém oblíbeném místě vpravo u vody, hned za mostem a heliportem na břehu Embalse del Guadalteba.
A pak přichází odměna celého dne – středobod andaluské turistiky, Caminito del Rey. Byl jsem rychlý a teď mám čas. Parkuji u restaurace El Kiosko na břehu Embalse del Conde de Guadalhorce. Je tu spousta lidí a mraky motorek. Tyrkysová voda, stín pod stromy a klid – k nezaplacení.
Sundám boty a vlezu do vody aspoň po kotníky. Lidé se koupou, leží na břehu. Dám si ledovou colu, gazpacho a kafe. Zůstávám přes hodinu a půl a vůbec se mi nechce odjet – je tu krásně.
Neochotně se sbírám a pokračuji. Pomalu projíždím zástupy turistů a aut, odbočuji doleva na MA-5403. Objíždíme menší nádrž Embalse Tajo de la Encantada, stoupáme do kopců a konečně se znovu rozhýbeme v zatáčkách. Za Valle de Abdalajís míříme na jih po A-343 a hned poté doleva do kopců po Cañada Real de Sevilla y Málaga – horší, ale asfaltovaná cesta s hezkými výhledy.
Dovede nás k La Joya a dál k Almogía, starobylému andaluskému městečku s arabskými kořeny, typickými bílými domy a klidnou atmosférou mimo hlavní turistické proudy. Odtud pokračujeme po A-3402 jižním směrem k Málaze, míjíme známou Embalse de Casasola a napojujeme se na A-7075 a následně na A-7.
Vracíme se na depo FlyToRide. Převlékám se, nechávám motorku – za týden pojede kamionem zpět do Ostravy. S Honzou sdílíme zážitky a v ruce svírám studené pivo. Moje první zimní španělská sezóna je naplněna.
Na nocleh mířím do Torremolinos. Náhodou nacházím Hotel Perla del Sur přímo u pláže. V sezóně překvapivých 79 eur. Rodinný hotel, skvělé pohostinství, klid. Večer se poprvé letos koupu v moři, sedím v písku a sleduji západ slunce. Rioja a grilovaná chobotnice jsou povinné.
Loučím se s Andalusií. A už teď se těším na další zimní jezdeckou sezónu.
Itinerář máte tady: https://mapy.com/s/nebemajeva
Napsat komentář