360 km, 5:15h v sedle.
Ráno mě vítá mínus jedna. Na jižní Španělsko nezvykle ostré probuzení. Letos je zima opravdu chladná, i tady v Andalusii. Vyrážím z Soho Boutique Atalia, ukrytého v samotném srdci historického centra – v labyrintu úzkých uliček, kde se domy téměř dotýkají a ranní světlo se dere jen v úzkých pruzích mezi zdmi.
Hotelovou snídani vynechávám. Místo ní mířím kousek dál do Café Viena na Calle Jesús y María. Nedejte na „vídeňský“ název – je to přesně ta pravá španělská cafetería. Dávám si osvědčené dream breakfast combo: čerstvě vymačkaný pomerančový džus, café cortado con leche a křupavý pan con tomate – rozpečený chléb potřeny dužinou z nastrouhaných rajčat, lehce osolený a politý kvalitním andaluským olivovým olejem. K tomu jamón. Snídám venku na stojáka u motorky, s výhledem na Iglesia Conventual de Santa Ana, barokní klášterní kostel ze 17. století, který tiše dohlíží na ranní ruch. Slunce mezitím stoupá a během chvíle je krásných patnáct stupňů. Andalusie se probouzí a je čas vyrazit.
Opatrně se protahuji pěší zónou – malá exkurze po městě, než se definitivně vymotám na A-4 a následně na N-432 směrem na Espejo. Krajina se postupně otevírá, olivové háje se táhnou k horizontu a silnice plyne lehce. Přes A-307 a další navazující úseky mířím na jih. Po levé ruce míjím Puente Genil, město rozdělené řekou Genil, s dlouhou tradicí olivového oleje i železniční historie. U Estepa, proslulé výrobou vánočních mantecados, křížím A-92 a pokračuji dál. Za El Saucejo se charakter trasy mění – dlouhé roviny s perfektním asfaltem se začínají lámat do prvních technických pasáží. Silnice konečně ožívá.
Jedním z vrcholů dne je Castillo de Olvera. Hrad dramaticky posazený na skalním ostrohu nad typickým pueblo blanco. Původně arabská pevnost z 12. století byla součástí obranné linie granadského emirátu, později přestavěná po reconquistě. Dochovaná věž nabízí výhled, který bere dech – zvlněná krajina Serranía de Cádiz, bílé vesnice rozeseté po kopcích a silnice jako tenká čára v dálce. Původně jsem tady neplánoval delší zastávku. Dnes ale dělám výjimku. Kupují lístek, stoupám nahoru a nechávám si ten obraz uložit hluboko do paměti.
Pokračuji po A-384 kolem klasických andaluských pueblos blancos – Algodonales a Villamartín. Míjím vodní nádrž Embalse de Bornos, modrý akcent v jinak suché krajině. A pak přichází Arcos de la Frontera – město dramaticky přilepené na strmé pískovcové skále nad řekou Guadalete. Bílé domy jsou natlačené na hraně útesu, úzké uličky se vinou vzhůru k pevnosti a kostelům. Arcos byl jednou z prvních pevností dobytých Kastilci v rámci reconquisty a dlouhá staletí tvořil pohraniční linii mezi křesťanským a muslimským světem. Z vyhlídky Mirador Llanos de la Huerta obdivuji monumentální siluetu města zespodu. Tady zatáčky končí, ale dojmy rozhodně ne.
Napojím se na A-382 a u Jerez de la Frontera krátce využívám rychlou AP-4. Rychlé komunikace, kde se dá leccos – jen je dobré vědět, kde stojí radary. Cádiz se blíží a už samotný příjezd přes monumentální Puente de la Constitución de 1812 je zážitek. Most dlouhý přes tři kilometry, s pylony sahajícími téměř dvě stě metrů nad hladinu. Letíte vysoko nad tyrkysovými vodami Atlantiku mezi obřími konstrukcemi a připadáte si jako v digitální simulaci.
Cádiz je jedním z nejstarších nepřetržitě obývaných měst západní Evropy. Založen Féničany, později klíčový přístav španělského impéria během zámořských objevů. Úzké ulice, katedrála se zlatavou kopulí, otevřené moře ze všech stran. Objedu město a vím přesně, že se sem vrátím. A zůstanu přes noc.
Dnes ale pokračuji zpět do Jerezu. Do Jerez de la Frontera přijíždím už za tmy a ubytuji se v Soho Boutique Jerez. Mimo sezonu nabízí uzavřené parkoviště, velkorysý pokoj i klid. Hned naproti je Guinness bar, kam po vybalení automaticky zamířím. Historické centrum je jen deset minut pěšky – tiché, plné klasické andaluské architektury a jemně osvětlených náměstí s pomerančovníky.
Večeřím venku v La Gabriela. Rioja, jamón a náš „vánoční“ bramborový salát – tentokrát s krevetami. Nečekaná, ale fantastická kombinace. Motorka chladne, město se ukládá ke spánku a já si uvědomuji, že dnešní den byl přesně tím důvodem, proč se do Andalusie vracím.
Itinerář máte k dispozici tady: https://mapy.com/s/nakomaceka
Napsat komentář